Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Dnes už je tomu tak sice v menší míře než dříve, ale stále platí, že se na trhu dají nalézt jak realtimové, tak tahové strategie. Obvykle jsou to dva jasně oddělené světy a jejich hráči se mezi sebou mnohdy nemusí. Zatímco tahovkáři považují milovníky realtimovek za vyměklé, naopak jsou zase vnímáni jako staromilští a neochotni se přizpůsobovat novým trendům. Obě dvě skupiny mají jednoznačně své výhody i nevýhody. Tak proč z každé nevyužít to nejlepší a zbytek zahodit? Že to funguje, ukazuje již dlouhé roky strategická sága od australského studia Creative Assembly, která již svým názvem Total War evokuje cosi monstrózního. A skutečně jde o obří projekt se vším všudy, co takový stratég potřebuje ke štěstí. Nějakou dobu jsme o sérii neslyšeli, respektive slyšeli, ale pouze formou tiskových zpráv vydávaných studiem. Herní produkce se lehce zadrhla, ale už opět jede. Na trh se totiž dostává nesmírně očekávaný počin – Empire: Total War. Pro mnohé jde o největší naději v ranku strategií za tento rok. Je naplněna, nebo zůstala planá?

 

 

Nejprve se podívejme na to, co to vlastně ten Total War je. Přece jen, od posledního dílu, kterým byl Medieval 2, uplynulo už docela dost vody
a do herního vlaku jistě přistoupili noví hráči. Koncept není úplně jednoduché pojmout v celé jeho šíři. Ale představte si, že dostanete do svých rukou svěřenou zemi, ze které máte vytvořit pokud možno impérium, a to po stránce diplomatické, vojenské, obchodní či vědecké. S trochou nadsázky se musíte starat o všechno, co se v tom vašem státečku semele. Jistě, rozhodujete na té nejvyšší úrovni, takže se k vám nedostanou nějaké drobty. Zabýváte se hlavně makrostrategií. Ta ale v některých fázích sestupuje mezi „lid“. Děje se tak zejména tehdy, když má dojít k bitvě. Tehdy se z vůdce národa stává hlavní generál, jenž vede jednotky do bitvy. Zatímco makrozáležitosti probíhají tahovým způsobem na strategické mapě, pak bitvy jsou klasicky realtimové a omračují svým provedením, ale i taktickou šíří. Zkrátka a dobře, v Total War je všeho dostatek a Empire není výjimkou. Každý se tu vyblbne dosyta. Navíc je to stále neskutečně návyková zábava, tedy za předpokladu, že do hry náležitě proniknete.

 

 

 

Právě to bylo v minulých dílech určitým problémem. Total War sice není nijak extrémně náročnou hrou na ovládání či hraní, ale je jednoduše velmi komplexní a chce po hráči, aby se zapojoval do širokého spektra aktivit
. Zpočátku tak není vůbec těžké ani ostudné, připadat si poněkud ztraceně. Jelikož autoři ale chtějí přilákat nové publikum, vycházejí mu v Empire vstříc. Ne snad, že by opouštěli něco z oné komplexnosti. Naopak, spíše v mnohém ještě přidávají. Na druhou stranu však přicházejí s instrumenty, které hrají zpříjemňují a zjednodušují. V počáteční fázi to jsou zejména velmi dobře zpracované tutoriály, které vás naučí umění boje. Je tu i jakýsi tutoriál pro strategickou část odehrávající se na zmíněné globální mapě, ale ten se nedá nazývat ani tak tutoriálem, jako velmi zábavně provedeným úvodem do hry. Tematicky se jedná o krátké tažení zpracovávající boj Američanů nejprve proti Indiánům a posléze za nezávislost. Na omezeném a vcelku přehledném prostoru se naučíte vše potřebné do začátků. Hra vás ale nenechá ve štychu ani poté. V podstatě neustále poskytuje nejrůznější tipy, jak pro strategickou, tak pro bojovou část. Navíc do ní byli dobře implementováni nejrůznější pomocníci, na něž je částečně možné delegovat některé povinnosti a zabývat se zejména těmi, které vás baví, nebo na které za aktuálního stavu věcí stačíte.

 

 

  

Empire je umístěno do osmnáctého století, které pokrývá prakticky celé. Hra začíná roku 1700 a končí rokem 1800. Strategická mapa
se oproti předchůdcům opět rozšířila. Stále však nezpracovává celý svět. To ale vůbec nevadí. Je rozdělena na tři velké části. Tou první a pro většinu případů výchozí je Evropa a Středomoří, druhou tvoří Severní a Latinská Amerika a tou třetí je Indie spolu s ostrůvky a drobnostmi kolem. To jsou tři víceméně nespojité celky, které ovšem hra dává dohromady příhodným způsobem. Vždy se můžete nacházet na mapě pouze jedné z těchto oblastí, přičemž državy můžete mít ve všech třech. Tudíž se mezi nimi přepínáte. Možný je také přechod jednotek mezi oblastmi. Stačí s nimi dojít na kraj, kde jakoby zmizí, aby se po několika tazích znázorňujících delší cestování, objevili v druhém segmentu.

 

 

 

Na začátku je zapotřebí si vybrat jeden z národů. Celkem jich je dvanáct a najdete mezi nimi opravdu velké hráče té doby, jako například Rusko, Prusko, Rakousko, Francii, Anglii, Švédsko, ale i méně obvyklé frakce jako Otomanskou říši, Spojené státy americké (v té době), Polsko-litevskou unii nebo třeba Marathas, což je rozvíjející se stát
na území dnešní Indie. Je jasné, že výběr národa do značné míry determinuje zážitek ze hry. Vyberete-li si nově zformované USA, rozhodně nepocítíte onu moc, která z nich sálá dnes. Naopak, budete se muset vyrovnávat s Indiány a následně Angličany a těžce budovat nezávislost. Ještě horší příkoří ze strany evropských mocností zažijete v Indii. Naopak, stanete-li v čele některého z velkých evropských národů, tak nějak se od vás očekávají koloniální zisky. I tady jsou ale velké rozdíly. Například Prusko má velmi silnou pozemní armádu, je ale dost slabé na moři. Velká Británie má pro změnu mocné loďstvo, ovšem je tak trochu od zbytku Evropy odříznutá atd. Rozdíly jsou velké a rozhodně stojí za to, rozehrát velké tažení za vícero států. Uvidíte, že průběh hry se bude hodně lišit. Ostatně, díky dynamičnosti, mnoha proměnným a spontánní umělé inteligenci se liší i rozehrávky za jednu frakci.

 

 

 

Jakožto vůdce toho kterého státu se musíte snažit maximalizovat územní i finanční zisky na úkor ostatních. To v Empire probíhá samozřejmě zejména válkami, ponejvíce potom o nejrůznější kolonie v zámoří, kde se nacházejí úrodné půdy a suroviny všeho druhu. A to dá rozum, že se s nimi pak vyplatí obchodovat. V Americe se nebývale daří tabákovým či čajovým plantážím, ale narazíte tu i na ty nejcennější kovy, jako je zlato či stříbro. Tehdy rozhodně potěší, že už nemusíte stavět jen v rámci měst, ale můžete mít v provinciích předsunuté farmy, případně doly. S tím se ale pojí problém obrany. Nepřátelé k vám mohou podnikat výpady a plundrovat, což je pro ekonomiku nesmírně nepříjemné. Proto se nevyplácí zabarikádovat vojáky uvnitř měst, ale je třeba je po provinciích šikovně rozmístit, aby byli co nejefektivnější v obraně. Samozřejmě tuto taktiku plundrování můžete používat sami. Stejně tak se jistě nevyhnete narušování obchodních cest konkurenčním státům. Sami ale často budete mít problém s přepravou surovin, ať už kvůli regulérním nepřátelům či vlivem pirátů a banditů. Přitom obchod nabyl v Empire zásadní důležitosti. V případě, že budete postupovat šikovně, jedná se o největší zdroj příjmů.

 

 

Druhým (pro někoho možná prvním) jsou potom daně, jimiž zatěžujete jak chudáky, tak bohaté, a to hezky progresivně, jak by se to líbilo dnešní sociální demokracii. Nesmíte to ale přehnat, jinak hrozí revolty a pokusy o převrat. Toho ale sami můžete využít, připojit se k revolucionářům a následně změnit státní zřízení. Líbila by se
vám třeba absolutistická monarchie, nebo spíše liberální republika? Každá má své výhody. Zatímco v demokratickém režimu se více daří obchodu, v tom absolutistickém si nemusíte dělat starosti s politikou, respektive volbami. Do ministerských úřadů si můžete jmenovat lidi, kteří se vám hodí a kteří vám přinesou příjemné bonusy, a nemusíte se řídit výsledkem voleb, kdy vám lid, v případě nespokojenosti, může přiřknout jiný kabinet. Administrativy na vyřizování je skutečně hodně. Jedna z těch nejdůležitějších se pojí s diplomacií, jež už neprobíhá skrz agenty, ale přehledná menu se spoustou podstatných informací, jež vám pomohou při rozhodování. Novinkou je pro změnu věda a výzkum. V 18. století se to jen hemžilo novými vynálezy a Empire není výjimkou. Vědci sice sežerou hodně prostředků, ale třeba lepší výtěžnost farem či silnější zbraně za to přeci stojí, nebo ne? Navíc potěší, když váš národ zrodí některého z takových velikánů, jakým byl například Isaac Newton. Takovým můžete přiřknout klidně vlastní univerzitu a těšit se z jejich vynálezů.

 

 

 

O nejrůznějších možnostech strategické části by se dalo psát opravdu mnoho. Empire ji z velké části přejímá z předchůdců, ale řadu věcí přidává a vylepšuje, takže je vše v nejlepším pořádku, byť se nějaká ta chybka vzhledem k obrovskému záběru hry objeví. Leckoho ale možná ještě více zajímá, jak dopadla bitevní, tedy realtimová část. Předně je třeba na rovinu říct, že vypadá naprosto skvěle. Opět nabízí bezprecedentní možnosti přibližování a oddalování bojiště. Na nejvyšším stupínku toho přehlédnete opravdu hodně – takřka celou armádu čítající tisíce mužů. Při maximálním přiblížení se vojákům můžete doslova dívat do očí – bez přehánění. A co víc, jejich model vypadají opravdu dobře! Jistě, hardwarová náročnost při vyšších detailech je skutečně extrémní a prakticky jakékoliv dělo je náležitě využito. Na nižší detaily však vystačíte s nadprůměrnou sestavou. Na takovou podívanou jsou to odpovídající požadavky.

 

 

Ale pouhým koukáním byste toho moc nezmohli. Je třeba přiložit ruku k dílu. A tady zjistíte, že boje jsou o poznání odlišné od předchozích dílů série Total War. Vychází totiž z dobových způsobů vedení boje. A jak známo, tehdy stáli vojáci ve striktních formacích, stříleli na sebe přes palouk, přičemž občas někdo padl zasažen k zemi. Kolem se proháněla jízda a zasazovala drtivé rány zboku a zblízka. Když už se šiky trochu rozprášily a rozbily, přišly na řadu mačety a bajonety, aby se vojáci mohli pobít, případně nahánět po bojišti. Autorům se přitom povedlo tento styl boje velmi pěkně převést do hry, včetně dobývání pevností pomocí žebříků a s bojem na hradbách. Rozhodně je to takticky vyzývavé a povedené, byť pro mnohé možná zdlouhavé.

 

 

Kromě pozemních bitev tu jsou ještě námořní potyčky, které jsou příjemným zpestřením hratelnosti a rozhodně nejsou tak zpackané, jako ve hrách, jež se o jejich zpracování neúspěšně pokoušely. Jistě, moře je prázdné, postrádá zvláštnost a detaily, na druhou stranu vám hra dává slušný prostor k ovládání a komandování každé jedné lodě, což vás v náročných bitvách dostatečně zabaví. V závislosti na situaci je třeba měnit střelivo, manévrovat tak, abyste mohli co nejlépe střílet a naopak odkrývali co nejméně z trupu, případně nabíjet kanóny, aby byly připraveny ve správný čas na správné straně k výstřelu.

 

 

Z recenze snad dostatečně jasně vyplynulo, že Empire: Total War je vynikajícím strategickým počinem, který sice stále není pro každého, jelikož si udržel vysokou míru komplexnosti, ale který vychází všem, kdo o něj jeví zájem a nebojí se opravdu hluboké hratelnosti, vstříc. Hra jako taková funguje velmi dobře, příjemně se ovládá a ani po desítkách hodin nepřestává bavit. Drobnějších chybky v jednotlivých mechanismech v celku zase tolik netrápí.